Americká kapela Grand Funk Railroad vznikla koncem roku 1968 ze skupiny Terry Knight and the Pack, jež v roce 1964 dali dohromady poblíž "automobilového" města Flint ve státě Michigan zpěvák Terry Knight, basák Mark Farner, bubeník Don Brewer, kytarista Curt Johnson a klávesista Bob Caldwell. Když se v šedesátémosmém ocitla několikrát pozměněná sestava Terry Knight and the Pack v troskách, napadlo Farnera s Brewerem angažovat baskytaristu Mela Schachera.
Trio Grand Funk Railroad si zvolilo svůj název podle michiganské ochranné známky známé železniční trasy "The Grand Trunk Western Railroad". Kytarista, klávesista, zpěvák Mark Farmer (nar. 29. 9. 1948, Flint, Michigan), bubeník Don Brewer (nar. 3. 9. 1948, Flint, Michigan) a baskytarista Mel Schacher (nar. 3. 4. 1951, Owosso, Michigan) si vybralo za svého manažera bývalého spoluhráče Terryho Knighta, který měl jako bývalý místní rozhlasový DJ užitečné kontakty v hudební branži. GFR poprvé vystoupili v Buffalu, státu New York na jaře 1969. Kapela, jež byla více známá jen v okolí dělnického Deitroitu získala věhlas svým účinkováním na prvním Atlanta Pop festivalu. 4. července 1969 na něm vystoupila po boku takových hvězd jako Led Zeppelin nebo Janis Joplin. Trio Grand Funk Railroad zaujalo ...náctileté publikum svými těžkotonážními valivými riffy, obhroublým zvukem a texty zaobírajícími se osudem, smrtí, ženskými, motorkami a zbraněmi. Debutové album "On Time" ze srpna 1969 přineslo hřmotnou kombinaci tvrdého rocku, blues a funky. Jejich prvními úspěšnými hardrockovými nářezy se staly vypalovačky "Time Machine" a "Heartbreaker". O čtyři měsíce později GFR vhodili na trh své druhé album "Grand Funk" a v polovině roku 1970 přihodili třetí, kompozičně zralejší LP desku "Closer to Home", kterou za sto tisíc dolarů propagovali i na velkoplošné reklamě umístěné na celé stěně jednoho bloku Times Square v New Yorku. Koncem roku 1970 GFR vydali "Live Album" zachycující jejich rock ala parní buchar se skvěle bušícím Donem Brewerem, "přeplňovanou" basou Mela Schachera a drsnou kytarou Marka Farnera. Skupina GFR během pouhých dvou let dokázala rozšířit své původní, zejména deitroitské publikum o statisíce dalších nadšených fanoušků, kteří si chtěli na jejich tiskem neustále shazované muzice pořádně zapařit při jednoduchých a úderných skladbách. Tento vývoj potvrdily i dva prosincové, zcela vyprodané koncerty v newyorském Madison Square Garden. Obrovský stadion Shea ve "Velkém jablku" dokázali přecpat k prasknutí rychleji než legendární "Brouci". Pátá studiová fošna "Survival" se odklonila od živočišněji znějících předchůdců a snažila se zaujmout propracovanějšími, méně pudovými skladbami. V šestce "E Pluribus Funk" GFR protestovali proti válce ve Vietnamu a také kladli otázky spojené s životním prostředím a přelidněnosti planety.
V roce 1972 se Mark, Don a Mel rozhodli ukončit spolupráci s Terry Knightem, který je podle jejich soudu tahal za nitky jako nesamostatné loutky. Během soudních tahanic vyplnilo prázdno v hudebních regálech alespoň kompilační dvojalbum "Mark, Don & Mel". Tehdy k sobě trojka natrvalo přibrala čtvrtého do party, do té doby jen občas hostujícího hráče na klávesové nástroje Craiga Frosta (nar. 20. 4., Flint, Michigan). Pod dohledem nového producenta Andy Cavalierea čtyřka vstala z popela jako bájný pták fénix a ještě koncem roku vydala trefně pojmenované album "Phoenix". Sound kvarteta GFR byl obohacen nejen o klávesy, ale v titulní písni i o elektrické housle hostujícího Douga Kershawa. Kvůli neustálým tahanicím s bývalým kamarádem a manažerem Knightem si čtveřice Mark, Mel, Don a Craig v roce 1973 oficiálně zkrátila název na Grand Funk. Vzápětí vyšlo pod produkčním dohledem věhlasného Todda Rundgrena vlastenecké, velice úspěšné album "We're an American Band" s titulním hitem (# 1 USA; 1973) napsaným do té doby nevýrazným skladatelem Brewerem. Pompézně vycizelovaný sound kvartetu Grand Funk byl náhle na hony vzdálen počáteční přímočaré údernosti a přitom v sobě stále nesl všechny atributy GFR. Vliv vynikajícího producenta kapela Grand Funk využila i na desáté desce "Shinin'On", která sice nedosáhla skvělé úrovně předcházející desky, ale i tak nabídla (kromě 3D obalu, dešifrovatelného jen s přiloženými 3D-brýlemi) solidní materiál včetně zajímavé coververze od zpěvačky Little Eva "The Loce-Motion" (# 1 USA; 1974). Již tradičně zlaté a posléze i platinové album si během dvou měsíců koupilo více než milión a čtvrt fanoušků. Ještě více komerčněji přístupné bylo elpíčko "All the Girls in the World Beware!!!" vydané pod původním názvem Grank Funk Railroad na konci roku 1974. Z něj vyňaté singly "Some Kind of Wonderful" (# 3 USA, 1975) a "Bad Time" (# 4 USA, 1975) naposledy v historii GFR obsadili horní patra amerického žebříčku. V dobré formě se čtveřice GFR představila na dvojitém koncertním albu "Caugt in the Act" z roku 1975. Jejich následující deska "Born to Die" již byla poněkud křečovitá. GTR se naposledy vzepjali k výbornému výkonu na elpíčku "Good Singin', Gold Playin'", jež na novém labelu MCA produkoval Frank Zappa. V nastalém punkovém humbuku šířícím se z britských ostrovů se gramofirmy i rádiové stanice věnovaly raději novým neokoukaným tvářím než stárnoucím legendám. Kapela GFR, jež se stala pro média i část manipulovatelných fanoušků nezajímavou a "k ukousání nudnou" se raději rozpadla.
Téměř po pětiletém půstu v lednu 1981 začali Farner a Brewer znovu koncertovat s novým baskytaristou Dennisem Bellingerem a hostujícím klávesistou Lance Duncanem. Výsledek byl téhož roku zachycen na živáku "Grand Funk Lives!". V roce 1983 si tato sestava pokazila jméno s albovým propadákem "What's Funk?". Po následném zániku trojka GFR znovu obnovila svoji činnost v téměř nejslavnější sestavě - Farner, Brewer, Schacker a novým klávesistou Howardem Eddym. Šestitýdenní turné začalo 27. května 1996 ve městě Raleigh ve státě New York. O rok později Grand Funk Railroad zareagovali na události v bývalé Jugoslávii a za částečného doprovodu Detroitského symfonického orchestru vystoupili na charitativním koncertu věnovanému Bosně. V dubnu 1997 se kapela GFR vydala na americkou šňůru, jež se čtyřmi japonskými zastávkami čítala více než stovku koncertů zakončených až v listopadu 1998. O dva roky později, 2. prosince 2000 se již bez účasti Marka Farnera odstartovalo další turné. Na jeho místo byl přijat zpěvák Max Carl. Do kapely se na trvalo začlenil i kytarista Bruce Kulick (ex-Kiss). Pětice Grand Funk Railroad do svých řad přijala také nového klávesistu Tima Cashiona.
Grand Funk Railroad za svoji kariéru prodali více než 21 miliónů alb.
Trio Grand Funk Railroad si zvolilo svůj název podle michiganské ochranné známky známé železniční trasy "The Grand Trunk Western Railroad". Kytarista, klávesista, zpěvák Mark Farmer (nar. 29. 9. 1948, Flint, Michigan), bubeník Don Brewer (nar. 3. 9. 1948, Flint, Michigan) a baskytarista Mel Schacher (nar. 3. 4. 1951, Owosso, Michigan) si vybralo za svého manažera bývalého spoluhráče Terryho Knighta, který měl jako bývalý místní rozhlasový DJ užitečné kontakty v hudební branži. GFR poprvé vystoupili v Buffalu, státu New York na jaře 1969. Kapela, jež byla více známá jen v okolí dělnického Deitroitu získala věhlas svým účinkováním na prvním Atlanta Pop festivalu. 4. července 1969 na něm vystoupila po boku takových hvězd jako Led Zeppelin nebo Janis Joplin. Trio Grand Funk Railroad zaujalo ...náctileté publikum svými těžkotonážními valivými riffy, obhroublým zvukem a texty zaobírajícími se osudem, smrtí, ženskými, motorkami a zbraněmi. Debutové album "On Time" ze srpna 1969 přineslo hřmotnou kombinaci tvrdého rocku, blues a funky. Jejich prvními úspěšnými hardrockovými nářezy se staly vypalovačky "Time Machine" a "Heartbreaker". O čtyři měsíce později GFR vhodili na trh své druhé album "Grand Funk" a v polovině roku 1970 přihodili třetí, kompozičně zralejší LP desku "Closer to Home", kterou za sto tisíc dolarů propagovali i na velkoplošné reklamě umístěné na celé stěně jednoho bloku Times Square v New Yorku. Koncem roku 1970 GFR vydali "Live Album" zachycující jejich rock ala parní buchar se skvěle bušícím Donem Brewerem, "přeplňovanou" basou Mela Schachera a drsnou kytarou Marka Farnera. Skupina GFR během pouhých dvou let dokázala rozšířit své původní, zejména deitroitské publikum o statisíce dalších nadšených fanoušků, kteří si chtěli na jejich tiskem neustále shazované muzice pořádně zapařit při jednoduchých a úderných skladbách. Tento vývoj potvrdily i dva prosincové, zcela vyprodané koncerty v newyorském Madison Square Garden. Obrovský stadion Shea ve "Velkém jablku" dokázali přecpat k prasknutí rychleji než legendární "Brouci". Pátá studiová fošna "Survival" se odklonila od živočišněji znějících předchůdců a snažila se zaujmout propracovanějšími, méně pudovými skladbami. V šestce "E Pluribus Funk" GFR protestovali proti válce ve Vietnamu a také kladli otázky spojené s životním prostředím a přelidněnosti planety.
V roce 1972 se Mark, Don a Mel rozhodli ukončit spolupráci s Terry Knightem, který je podle jejich soudu tahal za nitky jako nesamostatné loutky. Během soudních tahanic vyplnilo prázdno v hudebních regálech alespoň kompilační dvojalbum "Mark, Don & Mel". Tehdy k sobě trojka natrvalo přibrala čtvrtého do party, do té doby jen občas hostujícího hráče na klávesové nástroje Craiga Frosta (nar. 20. 4., Flint, Michigan). Pod dohledem nového producenta Andy Cavalierea čtyřka vstala z popela jako bájný pták fénix a ještě koncem roku vydala trefně pojmenované album "Phoenix". Sound kvarteta GFR byl obohacen nejen o klávesy, ale v titulní písni i o elektrické housle hostujícího Douga Kershawa. Kvůli neustálým tahanicím s bývalým kamarádem a manažerem Knightem si čtveřice Mark, Mel, Don a Craig v roce 1973 oficiálně zkrátila název na Grand Funk. Vzápětí vyšlo pod produkčním dohledem věhlasného Todda Rundgrena vlastenecké, velice úspěšné album "We're an American Band" s titulním hitem (# 1 USA; 1973) napsaným do té doby nevýrazným skladatelem Brewerem. Pompézně vycizelovaný sound kvartetu Grand Funk byl náhle na hony vzdálen počáteční přímočaré údernosti a přitom v sobě stále nesl všechny atributy GFR. Vliv vynikajícího producenta kapela Grand Funk využila i na desáté desce "Shinin'On", která sice nedosáhla skvělé úrovně předcházející desky, ale i tak nabídla (kromě 3D obalu, dešifrovatelného jen s přiloženými 3D-brýlemi) solidní materiál včetně zajímavé coververze od zpěvačky Little Eva "The Loce-Motion" (# 1 USA; 1974). Již tradičně zlaté a posléze i platinové album si během dvou měsíců koupilo více než milión a čtvrt fanoušků. Ještě více komerčněji přístupné bylo elpíčko "All the Girls in the World Beware!!!" vydané pod původním názvem Grank Funk Railroad na konci roku 1974. Z něj vyňaté singly "Some Kind of Wonderful" (# 3 USA, 1975) a "Bad Time" (# 4 USA, 1975) naposledy v historii GFR obsadili horní patra amerického žebříčku. V dobré formě se čtveřice GFR představila na dvojitém koncertním albu "Caugt in the Act" z roku 1975. Jejich následující deska "Born to Die" již byla poněkud křečovitá. GTR se naposledy vzepjali k výbornému výkonu na elpíčku "Good Singin', Gold Playin'", jež na novém labelu MCA produkoval Frank Zappa. V nastalém punkovém humbuku šířícím se z britských ostrovů se gramofirmy i rádiové stanice věnovaly raději novým neokoukaným tvářím než stárnoucím legendám. Kapela GFR, jež se stala pro média i část manipulovatelných fanoušků nezajímavou a "k ukousání nudnou" se raději rozpadla.
Téměř po pětiletém půstu v lednu 1981 začali Farner a Brewer znovu koncertovat s novým baskytaristou Dennisem Bellingerem a hostujícím klávesistou Lance Duncanem. Výsledek byl téhož roku zachycen na živáku "Grand Funk Lives!". V roce 1983 si tato sestava pokazila jméno s albovým propadákem "What's Funk?". Po následném zániku trojka GFR znovu obnovila svoji činnost v téměř nejslavnější sestavě - Farner, Brewer, Schacker a novým klávesistou Howardem Eddym. Šestitýdenní turné začalo 27. května 1996 ve městě Raleigh ve státě New York. O rok později Grand Funk Railroad zareagovali na události v bývalé Jugoslávii a za částečného doprovodu Detroitského symfonického orchestru vystoupili na charitativním koncertu věnovanému Bosně. V dubnu 1997 se kapela GFR vydala na americkou šňůru, jež se čtyřmi japonskými zastávkami čítala více než stovku koncertů zakončených až v listopadu 1998. O dva roky později, 2. prosince 2000 se již bez účasti Marka Farnera odstartovalo další turné. Na jeho místo byl přijat zpěvák Max Carl. Do kapely se na trvalo začlenil i kytarista Bruce Kulick (ex-Kiss). Pětice Grand Funk Railroad do svých řad přijala také nového klávesistu Tima Cashiona.
Grand Funk Railroad za svoji kariéru prodali více než 21 miliónů alb.
Diskografie :
_________
CD
1969
On Time
1969
Grand Funk
1970
Closer to Home
1970
Live Album (živě)
1971
Survival
1971
E Pluribus Funk
1972
Mark, Don & Mel (kompipace; 2LP)
1972
Phoenix
1973
We're an American Band
1974
Shinin' On
1974
All the Girls in the World Beware!!!
1975
Caught in the Act (živě; 2LP)
1976
Born to Die
1976
Good Singin', Good Playin'
1976
Grand Funk Hits
1981
Grand Funk Lives! (živě)
1983
What's Funk?
1991
Collector's Series (kompilace)
1991
More of the Best (kompilace)
1992
The Collection (kompilace)
1997
Bosnia (živě; 2CD)
1999
30 Years of Funk (antologie; rarity; živě; 3CD)
2002
Live - the 1971 Tour (živě)
2002
Trunk of Funk (kompilace; 4CD)
CD
1969
On Time
1969
Grand Funk
1970
Closer to Home
1970
Live Album (živě)
1971
Survival
1971
E Pluribus Funk
1972
Mark, Don & Mel (kompipace; 2LP)
1972
Phoenix
1973
We're an American Band
1974
Shinin' On
1974
All the Girls in the World Beware!!!
1975
Caught in the Act (živě; 2LP)
1976
Born to Die
1976
Good Singin', Good Playin'
1976
Grand Funk Hits
1981
Grand Funk Lives! (živě)
1983
What's Funk?
1991
Collector's Series (kompilace)
1991
More of the Best (kompilace)
1992
The Collection (kompilace)
1997
Bosnia (živě; 2CD)
1999
30 Years of Funk (antologie; rarity; živě; 3CD)
2002
Live - the 1971 Tour (živě)
2002
Trunk of Funk (kompilace; 4CD)
Žádné komentáře:
Okomentovat