Gravy Train

Gravy Train
Velká Británie 1969 - 1974

Obsazení:
Norman Barratt - zpěv, kytara (AB)Barry Davenport - bicí (A)J. D. Hughes - flétna, saxofon, klávesy (AB)Les Williams - baskytara, zpěv (AB)Russell Cordwell - bicí (B)Hosté (B):Jim Frank - bicí; George Lynon - kytara; Pete Solley - syntezátor; Mary Zinovieff - syntezátor, housle; Doris Fay (Gospel Ayres) - sbory; Bobby Harrison - sbory; Pat Arnold - sbory

Originalita britských rockových hledačů Gravy Train byla vystavěna na kontrastu takřka všudypřítomné hravé flétny s úporně tlučenými bicími a zvláštním způsobem valivě zkreslené kytary. Nervní skřípavý škrcený hlas Normana Barratta pak osobitost Gravy Train podtrhoval. Mně osobně zní jejich folk/heavy jako Jethro Tull přikovaní k Iron Butterfly.
U zrodu Gravy Train stál Norman Barratt, známý jako kytarista a zpěvák jenž vystřídal Jimmiho Pagea v Lord Sutch & Heavy Friends, podivuhodného to seskupení kolem nedávno zemřelého ulítlého excentrika Davida Sutche. Narodil se v roce 1949 v Newton le Willows, mezi Manchesterem a Liverpoolem. Svou hudební kariéru začal v místních skupinách The Hunters a Newton's Theory, s nimiž přesídlil koncem šedesátých let do Londýna.
Gravy Train prakticky ihned po založení v březnu 1969 (Manchester) podepisují kontrakt s progresivním labelem Vertigo a narychlo nahrávají a vydávají svou prvotinu. V případě této skupiny nemohu sloužit žádnými příběhy, nejsou prostě k dispozici, o to více se soustředím na hudbu samotnou.

Gravy Train (1970) začíná jethrotullovskou flétničkou v The New One , v polovině doslova přefiknutou Barrattovým řezákem. Zprvu podobně laděnou Dedication To Sid rozvinou dvojzpěvy Barratta a Hughese, navazující psychadelické vyhrávky ostře vazbené kytary, trilkující flétny a další alto-tenorové foukačky. Bluesovku Coast Road s gradujícím propletencem kytary, flétny a saxíků a ležérním rytmickým doprovodem považuji za jeden z vrcholů alba. Na jednoduchou rytmickou úderku Enterprise navazuje Think Of Life s parádním ústředním hardrockovým riffem, doprovázeným samozřejmě flétnou létavicí. Závěr debutu patří zbytečně natažené 16-ti minutovce Earl Of Pocket Nook, z větší části tvořené překvapivě nezáživnou instrumentální pasáží.



I druhé album je připravováno pod firmou Vertigo.
(A Ballad of) A Peaceful Man (1971) je oproti poměrně syrovému debutu od první noty slyšitelně zaoblenější a propracovanější, skladby mají svá akustická zákoutí, předehry, mezihry, objevují se orchestrální pasáže, varhany a mellotrony, až na jednu výjimku pomalé skladby jsou propojeny. Album otevírá expresivně zpívaná balada Alone In Georgia, plynule přecházející v skvěle vystavěný titulní opus, střídavě melancholický a pateticky vypjatý. V dané linii pokračuje i Jule's Delight s čarovnou flétnovou mezihrou a sólující basou. Rané Camel evokuje zprvu akustická perlivá posléze mellotronově sladkobolná, nakonec kytarově syrová Messenger, v níž Norman Barratt prokládá v pianissimech svůj skřípák niternými hlasovými polohami. Úderný riff Can Anybody Hear Me, hraný flétnou (!), plus křičící Barratt evokují vzpomínky na debut. Uriášovské chóry, santanovská rytmika, colosseovská pasáž se saxíkem - to vše zní v Old Tin Box, šťavnatá odpichovka Won't Talk About It je kombinací Jethro Tull s Who. Zklidnělá Home Again uzavírá album, patřící svou kvalitou do zlatého fondu rocku.
Během roku 1972 přesídlují Gravy Train k firmě Dawn.

Second Birth (1973). Morning Coming je zvláštní složeninou jednoduchého riffu, byrdsovských backgroundů a baskytarových prostocviků. Nezvykle tvrdou Peter označují někteří hudební publicisté za nepovedenou kopii Grand Funk Railroad. Něžná, opět westcoastově zpěvavá September Morning News pak připomíná Crosby, Stills, Nash & Young. Motorway zastupuje na trojce takzvaný progresivní rock, bohužel ne moc povedený - je to v podstatě neustálý sled pártaktových motivků, rytmických laufů a cvičebnicových instrumentálních meziher. Fields And Factories je taktéž pokusem o prokomponovaný kus, chybí však chytlavý hlavní motiv, je to opět takový neuspořádaný slepenec. Jednoduchému popěvku Strength Of A Dream se "slide" kytarou by naproti tomu pár oživujících vsuvek prospělo. Tolpuddle Episode je rodnou sestrou September Morning News. Na elpé závěrečná titulka Second Birth je klasický progresivistický kousek jaksepatří, spraví chuť. Z neznáma vyhrabané rock'n'boogie Goodtime Girl představuje Gravy Train v roli zpomalených Status Quo. Second Birth je koncepčně dosti rozhárané album, nemá tvář, je to hudební mišmaš, chtělo by se říci od každého něco ... dohromady nic, ale to by bylo přeci jenom příkré.

Přípravy čtvrtého alba se zúčastnila řada hostů, mezi nimi i hráč na syntezátory Pete Solley (Trampline, Snafu).
Staircase To The Day (1974) posunulo Gravy Train směrem k rockovému hlavnímu proudu. Dva z hostů například hrají na syntezátory. Starbright Starlight je přizdobená neagresivní hardrockovka s rozdrnčenými kytarami a doprovodnými syntíky. Zaměnitelná (např. s Nazareth z období Exercises) je i jižanská balada s piánem a slide kytarou Bring My Life On Back To Me. Hlavní motiv Never Wanted You mně taky cosi sakra připomíná - no vzpomenu si až to nebudu potřebovat - jo zrychlenou After Midnight od J. J. Calea. Titulní osmiminutový opus, inspirovaný částečně klasickou hudbou, viz. bachovské intro, se zvolna rozvíjí kolem ústředního motivu do košaté krásy, v gradujícím finále se přidávají mellotrony a chóry. Zpět na zem, soulově šponovaná hardrocková Going For A Quick One má šťávu i když je pro Gravy Train netypická. Bowiovské Barratovo zaříkávání ozvláštňuje akustickou pár-akordovou The Last Day. Cembalo a piáno kralují ve snové Evening Of My Life. Závěrečný opus Busted In Schenectady je druhým vrcholem alba - silnými motivy nabušená osmiminutovka z nezvyklými nástroji typu "cosmic clavinet", wah-wah kytarou a snad přímo z floydovské One Of These Days převzatou pulsní pádivou rytmikou. Čtvrté album sice také nemá osobitost prvých dvou, na rozdíl od předchozího však naštěstí oplývá kvalitními silnými písněmi.

Po rozpuštění Gravy Train se Norman Barratt stal aktivním věřícím a v hudební kariéře pokračoval v rámci křesťanských skupin. V roce 1977 vydal u firmy Word Records album The Prize se skupinou Alwyn Wall Band. Na přelomu sedmé a osmé dekády působil v Mandala Band a Victor Brox Blues Train. V roce 1980 formuje svůj Barratt Band a o rok později s ním vydává Playing In The City. Poté se pro evropsko-americké turné dává znovu dohromady s Larry Normanem a Alwyn Wall, nahrává s nimi Alwyn's Invisible Warfare (1982) a živák Friends On Tour (198?). Časem obnovuje Barratt Band a vydává dvě další elpé Voice (1983) a Rock For All Ages.
Znechucen poměry u CCM se posléze Barratt omezuje na hraní v kostele ve svém bydlišti, jako studiový hráč spolupracuje mj. s Paulem Youngem ze Sad Café, Mike Rutherfordem z Genesis a Andy Prattem.
Po překonání vleklých zdravotních potíží s očima, které jej vyřadily na čtyři roky z muzikantského života pracuje dnes Norman Barratt pro křesťanské vydavatelství DML.

Diskografie:

1970 Gravy Train (album)
1971 (A Ballad of) A Peaceful Man
1973 Second Birth
1974 Staircase to the Day

45's
1973 Strength Of A Dream/Tolpuddle Episode
1973 Starbright Starlight/Good Time Thing
1975 Climb Aboard The Gravy Train/Sanctuary


Collections
2006 Strength Of A Dream: The Gravy Train Anthology (Castle)